Jdi na obsah Jdi na menu
 


Liturgie svátosti manželství (svatba krok za krokem)

2. 8. 2015

LITURGIE SVÁTOSTI MANŽELSTVÍ

(SVATEBNÍ OBŘAD)

OBŘAD BEZE MŠE SVATÉ

 

Přivítání před kostelem a vstupní průvod

Kněz si oblékne albu, štolu a mešní roucho nebo pluviál v barvě mše; ve stanoveném čase se pak odebere spolu s přisluhujícími ke kostelnímu vchodu, přivítá ženicha a nevěstu.

Koná se průvod k oltáři, napřed jdou ministranti, za nimi kněz, potom ženich a nevěsta, které podle místních zvyklostí doprovázejí aspoň rodiče a dva svědkové. Přitom se zpívá vstupní zpěv nebo hraje svatební pochod.

 

Křesťanská svatba začíná před kostelem, což odkazuje na její původ, vyvinula se totiž z požehnání, které ve starověku dával kněz před kostelem ("před církví") snoubencům či novomanželům jdoucím do ženichova domu. 

Zároveň průvod zvenčí dovnitř, k oltáři, symbolizuje touhu snoubenců nezůstávat pouze u lidské stránky, ale do své lásky pozvat Boha a prosit o jeho požehnání. 

Bývá zvykem, že ženicha, který jde hned za knězem a ministranty, vede jeho matka, zatímco nevěstu, která do kostela vchází jako poslední, vede její otec. Otec pak nevěstu před oltářem doslova předá ženichovi do rukou. Tímto gestem byla ve starověku svatba uzavřena. A dnes tento pohyb vypovídá o tom, že svatbou dívka přestává patřit ke svým rodičům, a patří výhradně ke svému muži.

 

 

Vstupní obřady a bohoslužba slova

Kněz počká, až se dokončí vstupní průvod a začne obřad znamením kříže:

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

 

Všichni odpovídají:

Amen.

 

Kněz pozdraví nevěstu, ženicha i všechny přítomné, aby je připravil ke slavení svatebního obřadu.

 

Následuje čtení z Písma svatého. Je vždy dobré, pokud si čtení vyberou sami snoubenci. Pokud bude druhé čtení, následuje po prvním čtení obvykle zpěv žalmu. Pokud je jen jedno čtení může následovat hudební vstup nebo verš z evangelia se zpěvem aleluja.

 

 (ka), který(á) čte první (druhé) čtení:

Čtení z….

Na konci čtení přidává: Slyšeli jsme slovo Boží.

 

Všichni odpovídají:

Bohu díky.

 

Po evangeliu kněz pronese homilii (kázání). Vychází z posvátných textů a bere přitom ohled na osobní situaci přítomných.

 

Svatba není obyčejnou párty, ale slavením liturgie, které nás posouvá na cestě naší víry. A protože víra - jak říká apoštol Pavel - pochází ze slyšení, je důležitou součástí svatebního obřadu čtení z Bible. Při prvních čteních a žalmu všichni sedí, při evangeliu se naopak stojí.         

 

 

 

Otázky před vzájemným slibem

Po homilii se všichni přítomní (pokud jim v tom nebrání zdravotní potíže) postaví. Kněz osloví nevěstu a ženicha a po té se ptá na svobodu jejich rozhodnutí, na jejich vůli k věrnosti a na odhodlání přijmout a vychovat děti.

 

Kněz:

N. a N., rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem: Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?

Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.

 

Kněz:                                                       

Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem: Zavazujete se k tomu opravdu na celý život?

Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.

 

Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.

Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?

Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.

 

Otázky před manželským slibem vypovídají o podmínkách pro uzavření manželství a o rozhodnutí snoubenců: o nezbytné svobodě bez jakéhokoli strachu a nátlaku, o ochotě k celoživotnímu závazku i o otevřenosti vůči dětem.

Tyto otázky také svědčí o povaze Boží milosti, která je manželům dána. Vzájemná úcta, láska a věrnost nejsou vlastním výkonem, ale Božím darem, který manželé budou každým dnem rozvíjet. Bezvýhradné odevzdání se jeden druhému až do smrti, přestože tušíme, jaké zvraty může život přinést, je možné pouze v Boží síle. Plození a výchova dětí je největší dar, který Bůh lidem svěřil, protože muž a žena se tímto způsobem podobají Stvořiteli. 

Na otázky snoubenci odpovídají "před církví a před Bohem". Jejich sňatek není soukromou záležitostí, ale krokem víry a odpovědí na Boží volání, ze kterého má užitek celá církev.    

 

 

Vzájemný slib a jeho přijetí jménem církve

Kněz vyzve ženicha a nevěstu:

Potvrďte toto své rozhodnutí podáním ruky a slavným slibem:

 

Ženich říká:

Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.

 

Nevěsta říká:

Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.

 

Kněz přijímá jejich vzájemný souhlas a říká:

Ať Bůh ve své dobrotě upevní váš slib, který jste vyjádřili před církví, a naplní vás svým požehnáním. 

Kněz může položit ruku nebo štolu na spojené ruce manželů a pokračuje: Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje.

 

Kněz potom vyzve všechny přítomné:

Dobrořečme Pánu!

 

Všichni odpovídají:

Bohu díky.

 

Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve je jádrem svatby. Řečeno klasickými teologickými pojmy, je formou a materií svátosti manželství. V případě, že by tento slib nebyl vykonán podle pravidel církve, nebo by jej snoubenci ve skutečnosti nemysleli vážně, svatba by nebyla platná. 

 

Podání rukou pochází ze starověkého římského obřadu zásnub, při němž fungovalo jako záruka a potvrzení budoucího příslibu. Brzy se však dostalo do křesťanské svatby a dnes fyzicky vyjadřuje to, co snoubenci pronášejí ústy: vzájemné odevzdání a přijetí. 

Každý ze snoubenců nejprve říká: "Odevzdávám se ti". Když tomu druhému dal vše, čím je, má jakoby chvíli prázdné ruce, které může naplnit pouze jeho manžel, manželka. Kdykoli později si manželé - třeba nepatrným a obyčejným způsobem - projeví lásku, úctu a věrnost, kterou při svatbě slibují, budou jakoby znovu slavit svátost manželství. 

Manželé se odevzdávají jeden druhému, kněz je pouze tím, kdo jejich slib jménem církve přijímá. Přijetí slibu má podobu požehnání, protože to, o co manželé usilují, přesahuje jejich síly. Když kněz štolou váže manželům ruce a opakuje Ježíšova slova o tom, že co Bůh spojil, člověk nemá rozlučovat, vnějším způsobem vyjadřuje, co se odehrálo v neviditelné rovině během slibu: mezi dvěma lidmi vzniklo pouto, zrušitelné pouze smrtí.

Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve končí zvoláním "Bohu díky". Všichni přítomní vyznávají, že je to Pán, který v muži a ženě vzbudil lásku, který tyto dva lidi přivedl k oltáři, a který jejich lásku dovede k dokonalosti.

 

 

Požehnání prstenů

Potom kněz žehná prsteny:

V tvém jménu, Pane, + žehná církev tyto prsteny; sešli na ně své požehnání, aby byly znamením dokonalé věrnosti: ať tvoji služebníci N a ustavičně plní tvou vůli a žijí spolu ve svornosti a vzájemné lásce až do smrti. Skrze Krista, našeho Pána.

 

Všichni odpovídají:

Amen.

 

Kněz pokropí prsteny svěcenou vodou a předá je novomanželům. 

 

Manžel navlékne prsten manželce a přitom říká:

N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. (Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.)

 

Manželka navlékne prsten manželovi a přitom říká.

N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. (Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.)

 

Nyní si novomanželé mohou dát první manželské políbení. Potom je možné zazpívat vhodný zpěv.

 

Předání prstýnku ženě bylo původně součástí obřadu zásnub jako dárek, který byl zárukou budoucí svatby.  

V současném obřadu křesťanské svatby je prsten chápán jako znamením věrnosti, které má každodenně, hmatatelně připomínat skutečnost, že muž patří své manželce a žena manželovi.

   

 

Přímluvy

Svatební obřad končí přímluvami, v nichž se všichni přítomní modlí za novomanžele, ale také za všechny rodiny na světě, za církev a za trpící. Mohou se vložit i osobní prosby novomanželů. Až do konce svatebního obřadu všichni stojí.

 

Závěrečné obřady

Pokud se slaví svatební obřad beze mše svaté, vyzve po přímluvách kněz všechny přítomné ke společné modlitbě Otče náš. Je žádoucí, aby alespoň novomanželé, pokud jsou pokřtěni, se tuto modlitbu modlili.

Následuje modlitba za manžele, kterou kněz pronáší se vztaženýma rukama nad novomanžely a závěrečné požehnání všech přítomných.

 

Modlitba za manžele

Kněz stojí se sepjatýma rukama a říká:

Pokorně prosme nebeského Otce, ať žehná těmto svým služebníkům, aby je v Kristu ustavičně spojovala nejen posvátná smlouva, ale i opravdová láska.

 

Všichni se chvíli potichu modlí. Potom kněz s rukama vztaženýma nad manžele říká:

Bože všemohoucí, ty jsi všechno stvořil a všemu dal svůj řád a k svému obrazu jsi učinil člověka jako muže a ženu; v ženě jsi dal muži nerozlučnou pomocnici, takže už nejsou dva, ale jedno tělo a jedna duše, a učíš nás, že co jsi spojil, člověk nemá právo rozloučit.

Bože svatý, ty jsi spojení muže a ženy posvětil a učinil z něho veliké tajemství, neboť manželství je obrazem jednoty tvého Krista a církve.

Bože, z tvé vůle se žena od počátku stvoření spojuje s mužem a ty jejich společenství naplňuješ svým požehnáním, o něž je nepřipravil ani prvotní hřích, ani vody potopy.

Shlédni milostivě na své služebníky N a N, kteří své životy spojují v manželství a prosí o tvou ochranu a požehnání.

Vlej do jejich duše milost svého Svatého Ducha a naplň jejich srdce svou láskou, aby navždy zůstali věrni svému vzájemnému slibu.

Své služebnici N dej lásku a mírnost; ať žije podle příkladu svatých žen, o kterých čteme v knihách Písma.
Svému služebníku N dej, ať má ke své ženě důvěru a úctu, ať ji vždycky miluje, jako Kristus miluje svou církev. A oba ať nikdy nezapomenou, žes je společně povolal do svého království.

Upevni je ve víře, ať jsou věrní tobě i sobě navzájem, ať žijí podle evangelia a vydávají všem svědectví o Kristu.

Dej, ať dobře vychovají své děti a dočkají se na nich radosti. Dej, ať spolu žijí šťastně; dopřej jim dlouhá léta a nakonec život věčný. Skrze Krista, našeho Pána.

 

Všichni odpovídají:

Amen.

 

Kromě manželského slibu je druhým vrcholem svatby modlitba za manžele. Její text je velmi starobylý, máme jej doložen již v raně středověkých sakramentářích. 

Kněz nejprve vzdává díky za tajemství manželství, které Bůh vložil již do základů stvoření a které přivedl k dokonalosti Kristus, když na kříži daroval svůj život pro svou snoubenku církev. Kněz také prosí, aby na novomanžele sestoupil Duch svatý: vždyť to je On, kdo svou mocí ze dvou lidí vytváří jedno tělo. Kněz se dále za novomanžele přimlouvá, aby to, co dnes slíbili, prostoupilo celý jejich život.

   

 

Na závěr kněz žehná novomanželům i všem přítomným

Kněz:

Ať vás provází láska věčného Otce, ať pokoj Kristův naplní vaše srdce a Kristus ať s vámi přebývá.

 

Všichni odpovídají:

Amen.

 

Kněz:

Ať jsou vaše děti vaší radostí i chválou,) ať vždycky najdete pomoc u svých přátel, ať žijete v míru se všemi lidmi.

 

Všichni odpovídají:

Amen.

 

Kněz:

Ať jste svědky Boží lásky ve světě a po životě, plném dobrých skutků, vejdete do radosti věčné.

 

Všichni odpovídají:

Amen.

 

Kněz:

Požehnej vás i všechny přítomné všemohoucí Bůh, Otec i Syn + i Duch Svatý.

 

Všichni odpovídají:

Amen.

 

Po obřadu novomanželé, svědkové a kněz podepíší dokumenty o uzavření manželství.

Podle připraveného programu následují gratulace přítomných (první by měli gratulovat rodiče a svědci) a závěrečný průvod z kostela.

 

Zpracováno podle www.liturgie.cz