Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka církve a symbolika křtu

Svátost křtu může přijmout každý člověk dosud nepokřtěný. Křest vtiskuje do duše člověka nezrušitelné duchovní znamení jeho příslušnosti ke Kristu a pokřtěný je jednou provždy přijat do společenství církve. Toto znamení nesmaže žádný další spáchaný hřích, i když lidský hřích zabraňuje křtu, aby se naplno mohly rozvinout jeho dary (milosti). Křest se proto uděluje jednou provždy a nemůže být opakován.

Křest je udělován ve jménu Nejsvětější Trojice (křestní formule zní: Jméno, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého) a pokřtěnému přináší trojí základní milost:

  • je očištěn od prvotního hříchu i osobních hříchů, obléká Krista a náleží mu (srov. 1Kor 6, 11; Gal 4, 27; Sk 2, 38).
  • je mu dána důstojnost Božího dítěte a je tak začleněn mezi Boží lid (srov. 1 Kor 12, 13; Gal 4, 5-7).
  • stává se chrámem Ducha svatého a živým kamenem duchovního chrámu.

Přijetí křtu uschopňuje

  •  k tomu, aby člověk stále více prohluboval víru v Boha, doufal v něho, a miloval ho.
  •  k životu a jednání z vnuknutí Ducha svatého prostřednictvím jeho darů.
  •  ke zdokonalování se v dobrém skrze mravní ctnosti.

 

Žádá-li o křest dospělý nebo rodiče dítěte, které již užívá rozumu, stanoví církev pro přípravu na přijetí svátosti tzv. katechumenů, jehož cílem je uvedení do pravd víry a do křesťanského života. Katechumenu má poskytnout i čas k prohloubení svého obrácení a utvrzení jeho ano, které řekl Bohu. Zároveň ho má připravit k přijetí Božího daru i v dalších svátostech, které jsou součástí uvedení do křesťanského života (biřmování, eucharistie). Délka katechumenátu bývá zpravidla jeden rok a k přijetí křtu dochází o Velikonoční vigilii (mše svatá v sobotu večer před nedělí Zmrtvýchvstání).

Od nejstarších dob byl křest udělován i dětem, protože je to milost a Boží dar, který nepředpokládá lidské zásluhy. Křest dětí není zásahem do jejich svobodné vůle, protože později se musí sami rozhodnout k aktivnímu prožívání víry. Děti jsou křtěny ve víře církve, u rodičů i kmotrů se předpokládá, že dítěti poskytnou první vzdělání ve víře a umožní jeho pozdější náboženskou výchovu v duchu křesťanství tak, aby dítě jednou mohlo přistoupit ke svátosti eucharistie a biřmování. Příprava na přijetí svátosti probíhá v rámci několika setkání rodičů s knězem nebo jím pověřeným člověkem, které poskytují základní poučení o víře a duchovním životě. Délka této přípravy je obvykle šest až osm týdnů. Ideální je, když se přípravy účastní i kmotr/a/ři.

Svátost křtu smí v katolické církvi udělovat kněz nebo jáhen. V případě naléhavé nutnosti v nebezpečí rychlé smrti a nemožnosti přivolat kněze může křtít každý člověk, musí však mít úmysl konat to, co koná církev (křtít) a použít křestní formuli ve jménu Nejsvětější Trojice (srov. KKC 1256, 1284).

 

Symboly křtu

Pro udělení svátosti křtu dospělým je základem jejich křestní vyznání před knězem (biskupem) a shromážděním věřících, které sestává ze zřeknutí se zla a vyznání víry.

Voda ke křtu je žehnána starodávnou modlitbou, kterou nacházíme již v liturgických knihách z přelomu 6. a 7. století. Samotný křest se děje ponořením do vody, resp. trojím vylitím na hlavu katechumena a křestní trinitární formulí (srov. KKC 1239, 1240). Obojí způsob byl znám již v nerozdělené církvi.

Nově pokřtěný je pomazán svatým křižmem, vonným olejem posvěceným biskupem na Zelený čtvrtek a to na znamení spojení s Kristem.

Bílé roucho (dnes symbolická rouška) představuje nové stvoření a novou důstojnost v životě s Bohem. Je též symbolem budoucího vzkříšeného a oslaveného těla.

Svíce zažehnutá od paškálu (velikonoční svíce) je znamením Kristova světla, ve kterém má nově pokřtěný chodit.

Při křtu dětí se křestní vyznání vyžaduje od rodičů a kmotrů.

Více najdete v odkazech Liturgie svátosti křtu a Mám zájem o křest.