Jdi na obsah Jdi na menu
 


2_Biřmování - nauka církve a symbolika svátosti

21. 7. 2015

Nauka církve

Svátost biřmování může a má přijmout každý pokřtěný, který ji dosud nepřijal. Může být udělena pouze jednou, protože (stejně jako křest) vtiskuje do duše pokřtěného nesmazatelné znamení.

Svátost biřmování se přijímá nejdříve ve věku, kdy je člověk schopen rozlišovat (srov. CIC kán. 891; 883,§3). Mluvíme-li o biřmování jako o svátosti křesťanské dospělosti, nesmíme směšovat dospělost víry a dospělost věku. Sv. Tomáš Akvinský k tomu říká: „tělesný věk nepodmiňuje duši, takže i v chlapeckém věku může člověk dosáhnout dokonalosti duchovního věku.“ (srov. Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae). Byl-li křest přijat v raném dětství, je přijetí svátosti biřmování, jako svátosti křesťanské dospělosti odloženo na „vhodnou dobu“. Po křtu dospělých může následovat přijetí svátosti biřmování. Horní věková hranice pro přijetí svátosti biřmování není určena.

Účinkem svátosti biřmování je tedy plné vylití Ducha svatého, jako kdysi bylo uděleno apoštolům v den Letnic. Z toho vyplývá, že biřmování přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:

  • obohacuje zvláštní silou Ducha svatého, která povolává ke zvěstovatelské činnosti a dává moc šířit a bránit víru slovem i skutkem
  • pevněji a dokonaleji spojuje s Kristem a církví
  • rozmnožuje dary Ducha svatého

 

O darech Ducha svatého mluví již prorok Izajáš na začátku jedenácté kapitoly své knihy. Pro křesťana jsou oporou pro jeho dobrý (mravní) život. Poskytují člověku trvalou dispozici k dobrému jednání, pokud je člověk ochoten jednat podle vnuknuté Ducha svatého.

Na základě Izajášova textu rozlišujeme sedm darů Ducha svatého: moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží (srov. Iz 11, 1-2; KKC 1830 – 1832, 1845).

 

Je-li svátost biřmování přijímána odděleně od svátosti křtu, je nutné, aby biřmovanec byl ve stavu milosti. Je tedy vhodné přistoupit ke svátosti smíření, aby byl člověk očištěn před přijetím daru Ducha svatého (srov. KKC 1310).

Je vhodné, aby si biřmovanec, tak jako pro křest, našel duchovní pomoc kmotra(y). Doporučuje se, aby to byla stejná osoba, která byla křestním kmotrem.

 

 

Symbolika svátosti

Při přijetí svátosti biřmování je třeba vzít v úvahu dvě velká znamení (symboly):

Obřad vkládání rukou, který symbolizuje předání, můžeme najít už v textech Starého zákona (srov. KKC 1150). Ježíš tímto gestem uzdravuje nemocné (srov. Mk 6,5; 8,23). Tímto obřadem apoštolové v Ježíšově jménu předávají dar Ducha svatého (Sk 8, 17 – 19; 19,6). Mezi základní články křesťanské nauky řadí toto gesto List Židům (srov. Žid 6,2). Obřad vkládání rukou doprovází nejen svátost biřmování, ale i svátost kněžství, svátost pomazání nemocných nebo různá žehnání.

Při udílení svátosti biřmování vkládá biskup ruce nad biřmovance a sám prosí o vylití Ducha svatého (srov. KKC 1299).

Druhým znamením je posvěcený olej – křižmo (směs olivového oleje a balzámu), který světí biskup vždy na Zelený čtvrtek při dopolední mši svaté pro celou diecézi společně s olejem katechumenů a olejem nemocných.

Olej je v biblické symbolice znamením hojnosti a radosti (srov. Ž 23,5; 104,15), čistoty (mazalo se s ním před i po koupeli), mrštnosti (mazali se s ním atleti a zápasníci), ale také uzdravení, protože hojí rány.

Pomazání křižmem při křtu, biřmování a svátosti kněžství je symbolem zasvěcení.

Tímto pomazáním dostává biřmovanec "ochrannou známku", pečeť Ducha svatého. Pečeť je symbolem osoby, znamením autority, jejího vlastnictví nějakého předmětu - proto se vtiskovala vojákům pečeť jejich vůdce (srov. KKC 1295).

   Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce: Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec Bůh ho osvědčil svou pečetí. (J 6, 27) I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu, že jsme navždy jeho.