Biřmování jako svátost posílení víry

Západní katolická i východní pravoslavná církev shodně vyznávají, že svátost biřmování rozvíjí, posiluje a naplňuje křesťanský život založený ve křtu. Spolu se křtem a eucharistií tvoří souhrn tzv. iniciačních svátostí – svátostí uvedení do křesťanského života.

Název svátosti se odvozuje z latinského výrazu confirmatio, což znamená posílení. Toto posílení se děje skrze svátostné pomazání olejem křižma, aby byl pokřtěný dokonaleji spojen s církví, obdařen zvláštní silou Ducha svatého ke svědectví o víře, k jejímu šíření i obraně slovem i skutkem. (srov. KKC 1285)

O Duchu, který spočine na Mesiáši mluví už prorok Izajáš: Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův (Iz 11,1-2). Toto vylití Ducha se připomíná i u jiných starozákonních proroků: Ezechiel (36, 25-27), Joel (3, 1-2).

Písmo svaté i víra církve jasně dosvědčují, že Mesiášem je Ježíš Kristus. Na Něj při křtu v Jordáně sestupuje Duch svatý (srov. Mt 3, 13-17; Jan 1, 33-34). V dalším působení Ježíše jsme svědky, že celý jeho život i jeho poslání probíhá v těsném společenství s Duchem svatým, kterého v plnosti přijal (srov. KKC 1286).

Víra v Ducha svatého jako jednu z osob Nejsvětější Trojice je základním křesťanským dogmatem. Více o Duchu svatém naleznete v KKC 683 – 747.

Plnost Ducha svatého však nemá být jen výsadou Mesiáše. Kristus vícekrát přislíbil vylití Ducha svatého a tento příslib uskutečnil nejprve o Velikonocích po svém vzkříšení (srov. Jan 20, 22) a úžasnějším způsobem v den Letnic: Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. (Sk 2, 1-4)

Udílení svátosti biřmování je pokračováním apoštolské praxe vkládání rukou. List Židům mezi prvními prvky křesťanské výchovy připomíná křest a vkládání rukou (Žd 6,2). Tak to konali apoštolové, když plnili Kristovu vůli a udíleli nově pokřtěným skrze vkládání rukou dar Ducha, který přivádí k plnosti křestní milost (srov. KKC 1288).

Od počátku křesťanství se tedy rozlišuje dar křtu ve jménu Nejsvětější Trojice a dar Ducha předávání vkládáním rukou: Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce a oni přijali Ducha svatého. (srov. Sk 8, 14-17)

Velmi brzy se ke vkládání rukou začalo přidávat i pomazání vonným olejem (křižmem), aby se lépe vyjádřil dar Ducha svatého. Toto pomazání také vysvětluje jméno křesťan – pomazaný (řecky christos). Vždyť Ježíš je ten, kterého Bůh pomazal Duchem svatým. (Sk 10, 38)