Chcete nechat pokřtít své dítě?

Máte zájem o církevní sňatek?

Přejete si vypravit křesťanský pohřeb?

Nejen tyto informace naleznete v této rubrice.

Co to jsou svátosti a které to jsou?

Svátosti jsou vnímatelná a účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, skrze něž se nám uděluje božský život. Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, (kněžské) svěcení a manželství.

Kompendium Katechismu katolické církve, čl. 224

Co to jsou svátostiny?

Jsou to posvátná znamení ustanovená církví, jimiž bývají posvěcovány různé životní okolnosti. Zahrnují modlitbu, vždy doprovázenou znamením kříže a jinými znameními. Mezi svátostinami zaujímají důležité místo požehnání, která jsou chválou Boha a modlitbou za obdržení jeho darů, posvěcení osob a zasvěcení věcí Božímu kultu.

Kompendium Katechismu katolické církve, čl. 351

O svátostech obecně

Kristus svou smrtí a vzkříšením spasil svět, ustanovil církev, kterou shromažďuje Duch svatý. Skrze ni je nám spása nabídnuta. Celé tajemství vykoupení Ježíšem Kristem se nazývá mysterion = sacramentum = svátost

Dar spásy se tedy dostává k člověku od Boha prostřednictvím Krista, skrze církev, pomocí svátostných znamení. Církev uchovává a zpřítomňuje Boží milost svátostnými znameními a přivádí tak svět do Božího království.

1. Svátosti tedy jsou viditelná a účinná znamení neviditelné Boží milosti. Tato znamení byla ustanovena bezprostředně a osobně Kristem.

2. Milostí je člověk pozvedán a přetvářen k obrazu Božímu Proto jsou svátosti nezbytné. Tridentský koncil připomíná, že jsou-li svátosti důstojně slaveny ve víře, udělují milost. Ta v nás působí skrze svátost křtu, obnovuje se svátostí smíření, posiluje a zvětšuje se ostatními svátostmi. Všechny svátosti udělují příjemci milost posvěcující. Každá jednotlivá svátost uděluje specifickou svátostnou milost.

3. Svátosti jako viditelná znamení se skládají ze dvou podstatných částí:

• materie (věc), tedy určitá hmotná podstata (olej, voda)
• forma – slovo pronášené jménem a z pověření Boha a Ježíše Krista

Sv. Augustin kdysi v tomto smyslu poznamenal: „Odejmi slovo, a čím je voda...?“

Církev je společenství, proto se přijetí svátostí děje liturgickým obřadem. Každá svátost je opřena o trojí autoritu a. Krista - on ji ustanovil; b. tradice - církev zachovávala a udělovala; c. Písma – zde jsou církví zapsána.

Kdo je udělovatelem svátostí, upravují církevní předpisy. V každé svátosti je ale tajemně přítomen Kristus. Jde tedy vždy o osobní setkání s Ním.

Svátosti působí ex opere operato (prostým udělením). Na základě učení Tomáše Akvinského a Tridentského koncilu se žádná svátost neuskutečňuje spravedlností člověka, který ji uděluje nebo přijímá, ale mocí Boží. Skrze kněze nebo jiného služebníka působí sám Kristus, platnost svátosti nezávisí na osobní kvalitě udělovatele, i když subjektivní dispozice příjemce jsou podmínkou pro sdělení milosti, kterou svátost uděluje.

Dnes často slyšíme, že k víře není potřeba žádná organizace (církev). Od počátku ale křesťané prožívají svoji víru ve společenství. V tomto společenství se též udělují svátosti (srov. Sk 10,23-48) ne jako nějaké magické úkony, jak se mnozí domnívají, ale jako neodvolatelná znamení (pečetě) Boží milosti předávaná člověku. Stvoření je tak zapojeno do budování nadpřirozeného života v člověku.

Katolická i pravoslavná tradice vyznávají 7 svátostí. Uvedení do křesťanského života se uskutečňuje třemi iniciačními svátostmi: křest, biřmování, eucharistie. Uzdravující svátosti slouží k obnovení a posílení vztahu mezi člověkem a Bohem: svátost smíření (zpověď), svátost pomazání nemocných. Svátost svěcení (kněžství) a manželství slouží společenství církve.

Protestantská tradice zredukovala počet svátostí na dvě (někdy tři): křest, eucharistie (v pozměněné podobě) a někdy i pokání. Biřmování, sňatek a požehnání nemocných jsou protestantskou tradicí považovány za úkony žehnání, tedy za modlitby, jejíž vyplnění je nám zaslíbeno určitým tělesným gestem (vkládáním rukou, znamením kříže).