Mých setkání s P. Ladislavem Škrňou nebylo mnoho, ale vždycky jsem z nich odcházel naplněn pokojem, který svou osobností, životem i vírou rozdával. To ostatně můžete více potvrdit vy, chodovští křesťané a obyvatelé města, kteří jste se s ním zde setkávali jedenadvacet let.

Pro Boha není důležité, kdo člověk je, ale kým je, řekl při pohřebním kázání ve čtvrtek na Svaté Hoře P. Stanislav Přibyl, spolubratr otce Ladislava.

Kdybychom podle této věty měli psát životopis kohokoli z nás, pak pomineme životopisná data, pomníky slávy, které si občas stavíme. Zkusme se i my nyní pod tímto úhlem pohledu trochu zastavit nad odkazem P. Ladislava, který tu s námi v Chodově prožil jedenadvacet let svého kněžského života a stopy jeho působení zde nacházíme dodnes, i když odešel v roce 1991.

Když 2. srpna 1945 skládal své první řeholní sliby u redemptoristů, měl před sebou vidinu života řeholního kněze. Zde začíná jeho cesta přijetí kříže a věrnosti Bohu a povolání. Knězem se mohl stát až v roce 1969 a Chodov se stal jeho druhým nejdelším kněžským místem. Slovo o kříži, který máme nést, zde naplnil beze zbytku.

Bůh mu řekl: Dávám Ti hřivnu skoro na konci světa. A nic jiného než sebe Ti k tomu přidat nemohu. To ale otci Ladislavovi stačilo. Přišel, aby se nesmířil s haváriemi, které ho zde čekaly.

Jenže on se nechtěl smířit ani s havárií kostela, ani fary, ani haváriemi ve vztazích, které pomáhal řešit.

Kým tedy P. Ladislav byl? Pro mnohé opravovatelem, když zachraňoval kostel, jak se dalo. Pro další budovatelem, když se objevila v kostele kaple, aby bylo aspoň kde sloužit. Pro další se tak stal mužem činu. Tak jsme ho mohli vidět i vnímat.

Je třeba ale také říci, že byl především člověkem víry a věrnosti, nikdy nešel proti slibu, který dal Bohu, ani se k němu neobrátil zády.

Byl šiřitelem naděje a poslem lásky ve svátostech, které uděloval, a že jich bylo požehnaně. Jenom křtů je něco přes tisíc.

Byl Božím dítětem, pochopil, že to je cesta k nebi, kterou vedl i lidi. A nebál se jím být – skrze kříž, skrze odevzdanost.

P. Ladislav nám tedy nechává dvojí odkaz: člověka činu a Božího dítěte. Za obojí můžeme být vděčni, protože na obojím můžeme všichni stavět.

Nést kříž a následovat Krista – cesta, která vede do Božího království. Otče Ladislave, děkuji za vše, o co jsi obohatil Chodov a prosím: přimlouvej se tam v nebi, a já věřím, že tam jsi, za nás.

Amen.