Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovíčko k Noci kostelů

9. 6. 2017

Co je za těmi dvířky?

Malý klučina vyslal otázku ke svému otci, se kterým seděl v jednom nejmenovaném kostele. Začínala jeho Noc a čekalo se na úvodní dětské vystoupení.

„Teď neruš a dávej pozor!“ odpověděl tatík, protože se styděl před synkem přiznat, že neví, že je vlastně v tom „jeho“ kostele poprvé.

Noc kostelů je příležitost, jak prezentovat chrámy a modlitebny tak trochu jinak. Přivést do tohoto neznámého prostředí ty, kteří by sem za normálních okolností, tedy za světla, třeba vůbec nepřišli.

Nebo přišli, a to vám potvrdí každý kněz, který během bohoslužby zažije několikeré nadějné očekávání, když spatří ve dveřích kostela příchozího člověka či několik lidí, ale také trochu zklamání, když ode dveří obhlédnou kostel, pokývají hlavou a rychle zmizí.

Čím překvapit návštěvníka Noci kostelů? Výstavou obrázků, vystoupením dětí, na které se rodiče rádi přijdou podívat, nočním výstupem na věž? Čajovnou v sakristii, hvězdou popmusic, která vystoupí jako zlatý hřeb?

Kostel není jen kulturní památka, ať už lokální, národní nebo v rámci UNESCO. Není to mrtvá stavba pěkně vyzdobená určená pouze k prohlížení.

Kostel je živý organismus právě pro ty malá dvířka na hlavním oltáři. Dvířka, která uzavírají prostor, kde je ukrytý poklad.

Ve svém životě jsme obklopeni mnoha věcmi a mnoho skutečností jsme schopni považovat za věci. Například i kostel. Pro mnohé je to věc, protože neznají nebo nechtějí znát jeho pravou podstatu. Pro člověka věřícího je kostel místem osobního i společného setkávání s Ježíšem při modlitbě nebo při mši svaté, při křtu nebo svatbě, při svěcení zvonů nebo při pohřbu.

Papež Benedikt XVI. k tomu v roce 2005 řekl, že lidé, kteří nechodí do kostela, nevědí, že jim právě Ježíš chybí. Možná cítí, že jejich život něco postrádá, ale Bůh to podle nich není, protože nechtějí, aby byl v jejich životě přítomen, protože ho vyloučili ze hry.

Chybí jim tak důležité přátelství a radost, chybí jim síla, aby rostli a dozrávali ve skutečného člověka, který dokáže přijímat sebe i druhé, i Boha a jeho lásku.

Poklad každého kostela není ukrytý v obrazech, sochách, zlaceném stropě, nádherných varhanách. Pravý poklad je skrytý v dialogu člověka s Bohem. Jeho účinky nemusíme vidět hned, projeví se až časem, stejně tak jako i účinky opačné: Boží nepřítomnost v našem životě, kterou s přibývajícím časem můžeme pociťovat stále silněji. A dovede nás buď k osamělosti, nebo k Bohu.

Co je tedy za těmi dvířky? Živý Bůh, který čeká, že ho oslovíš s prosbou o rozhovor, který se uskuteční v tichu chrámu a Tvého srdce.

Kéž vedle radosti z nových zvonů, přinese letošní Noc kostelů i takové úžasné plody.

 

S použitím myšlenek papeže Benedikta XVI. z knihy 365 dní s Benediktem XVI.

P. Petr Mecl