Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, jehož smyslem je duchovní očista člověka a příprava na slavení Velikonoc. Začátek postního období byl v 6. či 7. století přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, protože neděle není chápána jako postní den. Od konce 11. století se pak na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo (popelec). Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny přísného postu – půst újmy v jídle a půst od masa.

Půst újmy znamená, že člověk se jednou za den smí najíst dosyta a půst od masa znamená zřeknutí se masa pro tento den.

Půst byl a je jedním z výrazu pokání. K němu patřilo zřeknutí se všeho nadbytku a věcí postradatelných. Protože maso z teplokrevných zvířat bylo vždy pokládáno za určitý „luxus“, byl půst nejčastěji realizován zřeknutím se masitých pokrmů. Naopak ryby byly pokrmem těch nejchudších, proto se do postu nepočítají.
Samozřejmě je třeba tento půst od masa chápat jako „předepsané minimum“, pokání není pouze ve zřeknutí se části osobního pohodlí.

Postními předpisy jsou podle Kodexu kanonického práva vázány osoby od dovršení čtrnáctého roku věku až do započatého šedesátého roku. Svou roli zde také hraje zdravotní stav každého jednotlivce. Kněží, vychovatelé i rodiče mají dbát na to, aby také ti, kteří nejsou vázáni postními předpisy např. z důvodu nezletilosti, byli vychováváni k správnému pochopení pokání.

Smyslem postu není týrání hladem ani dieta. Půst spočívá v tom, že si jednak uvědomíme, že „nejen chlebem je člověk živ“ (Mt 4,4), a jednak se tak můžeme stát podobnějšími Kristu, který se také postil čtyřicet dní; proto je dnem přísného postu Popeleční středa a Velký pátek – hraniční dny postní doby. A také si v tyto dny můžeme uvědomit, že za nás Pán zemřel na kříži – že si připomínáme „dny, kdy od nás byl ženich vzat; proto se postíme“ (srv. Mt 9,15).