Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bůh má rád růže

12. 11. 2016

Bůh má rád růže.

Malé zamyšlení k 33. neděli v mezidobí

ruze.jpgČlověk je tak trošku zvláštní tvor. Na jedné straně plný euforie a optimismu z vlastního já, staví sebe sama na piedestal, protože lidský duch je přece nepřekonatelný a vede nás k růstu životní úrovně, produkce i spotřeby, ale i dluhů, ale to nemusíme řešit, ono se to nějak…

  Oproti tomu je schopen ze zdánlivých maličkostí vyčíst neuvěřitelné věci a věštit katastrofy snad s přesností na minutu a dokonce podléhat těmto svým prognózám. Asi bychom se divili, kdyby si dal někdo tu práci a spočítal, kolik zaručených konců světa se už v lidských dějinách objevilo.

  Musíme si přiznat, že ani jeden postoj není dobrý, natož křesťanský. Lidský život i postupný vývoj na naší planetě dává za pravdu těm, kteří tvrdí, a říká to i Kristus, že konec nastane. Ale už evangelista Marek zaznamenal: O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy ten čas přijde (Mk 13,32-33). Brát v úvahu konec, je moudré, ale vymýšlet a vypočítávat přesné datum, je nesmyslné. Stejně jako mít z konce strach, když jsme zcela v Božích rukou a máme pro Boha ohromnou cenu (srov. Lk 12,7)

  Pak nám nezbývá, než se ptát: „Pane Ježíši, jak máme bdít?“ Protože to může být různé. Mám jít s míčem ven nebo vyplnit čas hrou na flétnu? Mám se v předstihu něco naučit nebo bude lepší provozovat nový populární sport: gaučink(g)? Radu našeho přítele Ježíše najdeme v dnešním evangeliu: „Buďte trpěliví, to zachrání vaši duši.“

  Ježíšova slova nevyzývají k pohodlnosti gauče ani k postoji: tak holt to nějak přežijem, ani k  přehnané aktivitě, ve které adrenalin hraje prim.

  Zahradník, který chce vypěstovat krásnou růži, musí dát čas sobě i jí. Nesmí spěchat, stále se učí, co by mohl zlepšit, aby jeho růže byla krásnější, voňavější… Ne proto, aby se s ní někde vytahoval, ale aby jemu i druhým přinášela radost. Kdyby zapomněl na trpělivost a chtěl všechno hned nebo, kdyby si naplánoval, kdy květina vyrazí na květ, kdy bude nejvoňavější, kdy…, bude zklamán. Nevyjde mu to.

  Trpělivost musíme tedy mít hlavně sami se sebou. Nikdo není dokonalý hned napoprvé. Trpělivost musíme pěstovat i k druhým, protože každý má nějakou svou chybu, která nás dokáže vytočit, ale ani my nejsme zproštěni chyb. Spojením obou dvou máme možnost překonávat i to, co se nám zdá (ale opravdu jenom zdá) naprosto nepřekonatelné – třeba taková fronta u kasy v obchoďáku.

  A co je růží ve vztahu k Bohu? Poznávání a zakoušení Boží lásky, která v nás nechává vyrůst růži víry. I té musíme dát čas, i o tu se musíme starat. Ježíš nám to říká jasně – jde mu o duši, ne o znalosti letopočtů, křesťanských svátků a odříkání příslušných modliteb v příslušný čas. Nic z toho, kromě duše, si jednou z tohoto světa neodneseme. Naplňme ji živou vírou, že naše štěstí je být nablízku Bohu, jak nám radí dnešní antifona k přijímání. To ostatní nám On přidá (Lk 12, 31). A těší se na mou růži.