​  Byl to takový první pokus dopřát betlémům a betlémkům, které si vystavujeme na Vánoce pod stromeček, aby si je mohli prohlédnout i jiní.

​  Nechtěli jsme se chlubit, jen připomenout, že betlémy nejsou jen umělecká díla, ale každý z nich nese v sobě příběh o narození Ježíše ve skutečném Betlémě a reálném čase.

​  Neměli jsme ambice trhat rekordy v návštěvnosti, za pět dní se na výstavu přišlo podívat více jak dvacet návštěvníků. Mnoho? Málo? Propadák? Nevíme, ale měli jsme možnost s každým trochu popovídat a to nejen o vystavených exponátech.

​  Tak zbývá snad trochu statistiky. Půjčitelů betlémů bylo patnáct, exponátů na osmnácti stolech a jedné nástěnce skoro padesát - materiálově i žánrově různorodé od klasického dřevěného řezaného betlému přes perníkový, korálkový, ze šustí, papíru, až k miniaturám např. ve skle nebo kokosovém ořechu.

  Když jsem večer zhasínal, zdálo se mi, že pro betlémy nastal čas, kdy si mohou mezi sebou popovídat o svých zážitcích.

​  A tak to za rok zkusíme znovu. Třeba i přislíbená propagace ve Zpravodaji nebo na webových stránkách města či v mobilní aplikaci tentokrát nebude neviditelná.